první pomoc

polohování:

Poloha při mozkolebečních poraněních

- Při jakýchkoliv poraněních souvisejících s hlavou nebo mozkem (otřes mozku, zlomenina báze lební, ..). Pouze pro pacienty při vědomí!
- Poloha v leže na zádech s mírně podloženou hlavou a nataženými dolními končetinami.

Poloha při poranění břicha

- Při jakýchkoliv poraněních souvisejících s břichem (náhlá bolest břicha, akutní zánět apendixu,..). Při současném poranění hrudníku a dušnosti je možné současně vypodložit i hrudník (na obr. zelená podložka). Pouze pro pacienty při vědomí!
- Postižený leží na zádech a dolní končetiny jsou podloženy pod koleny tak, aby se paty nedotýkaly země, resp. podložky.

Poloha při poranění hrudníku - polosed

- Při respiračních potížích. Poloha usnadňuje dýchání. Pouze pro pacienty při vědomí!
- Zraněný sedí v záklonu a opírá se o ruce. Zachránce si také může kleknout za postiženého a položit ho na sebe.

Fowlerova poloha

- Při pneumothoraxu, v průběhu jeho ošetření a po ošetření, ale pouze pokud je pacient při vědomí!
- Od obyčejného polosedu se liší tím, že postižený je opřený a rukama se zapírá o podložku. To zmírňuje bolest a usnadňuje dýchání.

Poloha při zlomenině pánve

- Při zlomenině pánve. S postiženou osobou zacházíme opatrně, protože je pro ni velmi bolestivý jakýkoliv pohyb pasem a dolními končetinami. Pouze pro pacienty při vědomí!
- Poloha v leže, kdy kolena a kyčle jsou uhnuty do pravého úhlu. Jako podložku můžeme použít např. židli.

Protišoková poloha

-Při rozvoji šoku jako prevence vzniku nebo při šoku. Cílem je dostat krev do centrální části těla.
- Postižený leží na zádech a dolní končetiny má vyvýšené nejméně o 30 cm. Můžeme i podložit celá nosítka se zraněným, také nejméně o 30cm.

Autotransfuzní poloha

- Používá se především u pacientů v šoku, který je způsoben masivním krvácením, nebo pokud nepomáhá protišoková poloha. Opět jde o centralizaci krve do životně důležitých orgánů za cenu mírného nedokrvení končetin.
- Zraněný leží na zádech a má vyzvednuty horní i dolní končetiny kolmo k tělu. V extrémním případě lze ještě takto vyzvednuté končetiny omotat elastickým obinadlem pro získání co největšího množství krve, ale toto se z důvodu časové náročnosti a malé efektivity nepoužívá. V lehčích případech stačí vyzvednout pouze dolní končetiny.

stabilizovaná poloha:

 Je určena pro pacienty v bezvědomí, kteří dostatečně dýchají a mají zachovalou srdeční činnost (toto se každou minutu musí kontrolovat). Je určena pro pacienty v bezvědomí, kteří dostatečně dýchají a mají zachovalou srdeční činnost (toto se každou minutu musí kontrolovat).

Horní končetinu (opět bližší k nám) zasuneme pod hýždě postiženého, můžeme si pomoci tím, že zatlačíme na pokrčené koleno směrem od sebe, tak jakoby nadzvedneme jednu hýždi.

Dále položíme horní končetinu, která je od nás vzdálenější, přes břicho postiženého a tahem za rameno této ruky převalíme pacienta na bok. Pomáháme si při tom druhou rukou, kterou pokrčené koleno tlačíme bokem k zemi.

Po převalení zkontrolujeme, jestli má pacient spodní rameno za sebou a neleží si na něm, měl by totiž ležet spíše na prsu. Dále tlakem na bradu a čelo vytvoříme co největší záklon hlavy a tvář položíme na hřbet ruky, která je dlaní k zemi, aby nedošlo ke vdechnutí případných zvratků. Hlava je tak podložena vlastní rukou a stabilizovaná.